-
1 confuit
cōnfuit, futūrum, fore (con u. fuo), es war zugleich, trat zugleich ein, confuerit, Cael. Aur. chron. 4, 8, 122. – confuturum, Plaut. mil. 941. – confore, Ter. Andr. 167. Dict. 2, 22. Iulian. b. Augustin. c. sec. resp. Iul. 5, 4. Symm. ep. 4, 68. Amm. 24, 8, 4. Iuvenc. in exod. 1204 u. in Iosuë 1, 2. – conforet, Iuvenc. in exod. 121.
-
2 confuit
cōnfuit, futūrum, fore (con u. fuo), es war zugleich, trat zugleich ein, confuerit, Cael. Aur. chron. 4, 8, 122. – confuturum, Plaut. mil. 941. – confore, Ter. Andr. 167. Dict. 2, 22. Iulian. b. Augustin. c. sec. resp. Iul. 5, 4. Symm. ep. 4, 68. Amm. 24, 8, 4. Iuvenc. in exod. 1204 u. in Iosuë 1, 2. – conforet, Iuvenc. in exod. 121. -
3 confuit
cōn-fuit, futūrum, foreнаходиться (быть) в то же самое время, наступать одновременно ( febres non fuerint neque alia quaelibet passio confuerit CA)confido confuturum Pl — уверен, что так оно и будет -
4 confore
→ confuit.* * *→ confuit.* * *Confore, pen. corr. Futurum tempus infinitiui modi. Terent. Spero confore. J'espere qu'il se fera. -
5 confore
-
6 confuto
I cōn-fūto, āvī, ātum, āre [одного корня с refuto ]1) сдерживать, останавливать, унимать, уменьшать, убавлять (audaciam alicujus C; maximos dolores recordatione C)2) опровергать (argumenta Stoicorum C; verba rebus L)3) юр. уличатьconfutatus crimine alicujus rei CTh — уличённый в каком-л. преступлении4) сбивать с толку, поражать, ослеплять ( obtutum alicujus Ap)II cōn-futo, —, —, āre [ confuit ]часто бывать Cato -
7 confuturus
cōnfutūrus, a, um — см. confuit -
8 consum
-
9 confore
cōnfore, s. cōnfuit.
-
10 confuturus
cōnfutūrus, a, um, s. cōnfuit.
-
11 consum
cōn-sum, s. cōnfuit.
-
12 confore
cōnfore, s. confuit. -
13 confuturus
cōnfutūrus, a, um, s. confuit.Ausführliches Lateinisch-deutsches Handwörterbuch > confuturus
-
14 consum
cōn-sum, s. confuit.
Перевод: со всех языков на все языки
со всех языков на все языки- Со всех языков на:
- Все языки
- Со всех языков на:
- Все языки
- Немецкий
- Русский
- Французский