-
1 ahocicar
v.1 to pitch or plunge. (Nautical)2 to shut up.* * *1 familiar to shut somebody up1 familiar (claudicar) to give in, yield2 (caer) to fall flat on one's face -
2 ahocicar
1. vt1) тыкать мордой животное ( в наказание)2) побеждать, одолевать (в споре и т.п.)2. vi1) сдаваться, признавать себя побеждённым (в споре и т.п.)2) разг. заставлять себя делать что-либо -
3 ahocicar
• odflinknout• odfláknout* * *• dát vyčuchat (způsobenou nečistotu)• hroužit příď hluboko do vody• jen tak olíznout (ledabyle, zběžně co upravit)• natlouct si nos• nořit příď hluboko do vody• ohrnovat nos• přitisknout ke zdi• roznést (v diskusi, ve sporu)• rozsekat (v diskusi, ve sporu)• sbalit krám (vzdát se)• složit karty (vzdát se)• upadnout na nos• usadit (v diskusi, ve sporu)• ušklíbnout se• vytřít čenichem (způsobenou nečistotu)• zabalit to (vzdát se)• zahnat do úzkých• zarývat příď hluboko do vody• řádně vytmavit (co komu)• škaredit se -
4 ahocicar
1. tr 1) наказвам куче или котка като трия муцуната му в зацапаното място; 2) разг. карам някого да се признае за победен (в спор); 2. intr разг. предавам се пред противниковите аргументи ( в спор). -
5 ahocicar
1. vt2) побеждать, одолевать (в споре и т.п.)2. vi1) сдаваться, признавать себя побеждённым (в споре и т.п.)2) разг. заставлять себя делать что-либо
См. также в других словарях:
ahocicar — 1. tr. 1. p. us. Castigar a un animal, especialmente a un perro o a un gato, frotándole el hocico en el lugar que ha ensuciado. 2. coloq. p. us. Vencer a alguien en la disputa obligándolo a que reconozca su error. 3. intr. coloq. Rendirse en una… … Diccionario de la lengua española
ahocicar — ► verbo intransitivo/ pronominal 1 Dejar de oponer resistencia en una lucha o una disputa, reconociendo que el otro tiene razón. SE CONJUGA COMO sacar ► verbo intransitivo 2 coloquial Caer de boca contra el suelo. * * * ahocicar (de «a 2» y… … Enciclopedia Universal
ceder — (Del lat. cedere, retirarse, marcharse.) ► verbo transitivo 1 Dar, dejar o transferir voluntariamente una cosa o un derecho a otro: ■ el rey cedió el trono a su hijo primogénito. SINÓNIMO conceder entregar transferir ► verbo intransitivo 2 Dejar… … Enciclopedia Universal
confundir — (Del lat. confundere, mezclar, hacer confuso.) ► verbo transitivo/ pronominal 1 Tomar o entender una cosa por otra: ■ se confundió de carretera; confunde tu teoría con la mía y se equivoca cada vez que la aplica. IRREG. participio .tb: confuso… … Enciclopedia Universal
rendir — (Del lat. vulgar *rendere < lat. reddere, devolver.) ► verbo transitivo 1 MILITAR Vencer y obligar al enemigo a que se entregue: ■ el ejército rindió la plaza. SE CONJUGA COMO pedir ► verbo transitivo/ pronominal 2 SICOLOGÍA Someter a una… … Enciclopedia Universal
someter — (Del lat. submittere.) ► verbo transitivo/ pronominal 1 Poner bajo la autoridad o dominio de una persona, una comunidad o un estado por la fuerza o por las armas: ■ sometieron a los amotinados; el ejército enemigo se sometió al vencedor. SINÓNIMO … Enciclopedia Universal
vencer — (Del lat. vincere.) ► verbo transitivo 1 Derrotar o rendir al enemigo o competidor: ■ el equipo portugués venció al suizo. SE CONJUGA COMO mecer 2 Ser una persona o una cosa mejor en una cualidad que otra u otras: ■ él vence a todos en… … Enciclopedia Universal