Перевод: со всех языков на все языки

со всех языков на все языки

φιλαυτία

  • 1 φιλαυτία

    φιλαυτίᾱ, φιλαυτία
    self-love: fem nom /voc /acc dual
    φιλαυτίᾱ, φιλαυτία
    self-love: fem nom /voc sg (attic doric aeolic)
    ——————
    φιλαυτίᾱͅ, φιλαυτία
    self-love: fem dat sg (attic doric aeolic)

    Morphologia Graeca > φιλαυτία

  • 2 φιλαυτια

        ἥ себялюбие Arst., Plut.

    Древнегреческо-русский словарь > φιλαυτια

  • 3 φιλαυτίᾳ

    Morphologia Graeca > φιλαυτίᾳ

  • 4 φιλαυτία

    η себялюбие, эгоизм

    Νέα ελληνική-Ρωσικά λεξικό > φιλαυτία

  • 5 φιλαυτία

    [филафтиа] ουσ. Θ. себялюбие, эгоизм,

    Λεξικό Ελληνικά-ρωσική νέα (Греческо-русский новый словарь) > φιλαυτία

  • 6 φιλαυτία

    [филафтиа] ουσ θ себялюбие, эгоизм.

    Эллино-русский словарь > φιλαυτία

  • 7 φιλαυτία

    A self-love, self-regard, Cic.[dialect] Att.13.13.1, Plu.2.48f; in bad sense, selfishness, UPZ42.10 (ii B. C.), Ph.1.173, al., Porph.Abst.3.2, Jul.Caes. 316d, Mis. 349b.

    Greek-English dictionary (Αγγλικά Ελληνικά-λεξικό) > φιλαυτία

  • 8 φιλαυτία

    φιλ-αυτία, , Eigenliebe, Selbstliebe

    Wörterbuch altgriechisch-deutsch > φιλαυτία

  • 9 φιλαυτία

    kendini beğenmişlik

    Ελληνικό – Τουρκικό Λεξικό > φιλαυτία

  • 10 φιλαυτία

    1) selfishness
    2) vanity

    Ελληνικά-Αγγλικά νέο λεξικό (Greek-English new dictionary) > φιλαυτία

  • 11 φιλαυτίας

    φιλαυτίᾱς, φιλαυτία
    self-love: fem acc pl
    φιλαυτίᾱς, φιλαυτία
    self-love: fem gen sg (attic doric aeolic)

    Morphologia Graeca > φιλαυτίας

  • 12 φιλαυτίαν

    φιλαυτίᾱν, φιλαυτία
    self-love: fem acc sg (attic doric aeolic)

    Morphologia Graeca > φιλαυτίαν

  • 13 φιλαυτον

        τό Plut. = φιλαυτία См. φιλαυτια

    Древнегреческо-русский словарь > φιλαυτον

  • 14 decipio

    dē-cipio, cēpī, ceptum, ere (de u. capio), eig. wegfangen; dah. übtr. = berücken, betören, blenden, durch Vorspiegelungen hintergehen, durch den Schein betrügen, täuschen, irre leiten, I) im allg.: a) v. pers. Subjj.: α) pers. Objj.: novem homines honestissimos induxit, decepit, destituit, Cic.: quid nos decipimus? Sen.: d. ianitores, Suet.: d. alqm probe, Plaut.: labi, errare, nescire, decipi et malum et turpe ducimus, Cic.: decipi non posse, Nep. – m. Abl. wodurch? lenonem foveā, Plaut.: alqm inanibus promissis, Iustin. – m. per u. Akk., per dolum decipisti, Paul. ex Fest. 107, 10: bes. im Passiv (s. Drak. Liv. 1, 9, 13), per fidem sum deceptus, Plaut.: deceptus per colloquium, Caes., per auctoritatem alcis, Caes., per fas ac fidem, Liv. – m. in u. Abl., in quibus, ut erraverim, legentes tamen non decepi, Quint.: neque deceptus est in eo (darin), Plaut.: iam semel in prima spe decepti, Liv. – β) unpers. Objj.: exspectationes, Cic. u. Quint.: custodiam pastoris facile, Col. – m. Abl. wodurch? oculos hāc aegide (v. Amor), Ov.: quo opinio decipitur, Quint. – b) v. unpers. Subjj.: α) pers. Objj.: illa ἀμφιβολία, quae Croesum decepit, vel Chrysippum potuisset fallere, Cic.: nisi forte me communis φιλαυτία decipit, Cic.: ut nos fortuna decipere non possit, adiuvare possit, Quint.: at ego (scio) qui speraverint spem decepisse multos, Plaut. – im Passiv m. Abl. des unpers. Subj., deceptus ordine atque vestitu, Nep.: deceptus nocte, Quint.: decipi viā, den Weg verfehlen, Liv.: decipi amore, Plin. ep.: deceptus dolo, Cic.: decipi u. deceptus fraude, Eutr. u. Suet.: deceptus insidiis Hannibalis, Aur. Vict.: deceptus spe affinitatis, Suet.: postquam primus amor deceptam morte fefellit, seit mich die erste Liebe täuschte (in meiner Erwartung auf eine dauernde Verbindung), indem ich durch den Tod (des Sychäus) betrogen und beraubt wurde, Verg. Aen. 4, 17: eo deceptum, quod etc., er habe sich dadurch irre leiten lassen, daß er usw., Caes. b. G. 1, 14, 2. – m. in u. Abl., cogitata dicebat ita, ut in nullo umquam verbo eum memoria deceperit, Sen. contr. 1. praef. § 18. – β) unpers. Objj.: atque oculos idem, qui decipit, incitat error, Ov.: iudicium tamen hic nostrum non decipit error, Ov. – m. Abl. wodurch? me cum ingenita caritas liberûm, tum specimen istud virtutis deceptum vanā imagine decoris in te movet, Liv. – II) insbes.: 1) jmds. Anblick od. Kenntnis täuschen = jmdm. entgehen, von unpers. Subjj., id tantum hostium, quod ex adverso erat, conspexit; ab tergo et super caput decepere insidiae, Liv. 22, 4. § 4: amatorem quod amicae turpia decipiunt caecum vitia, Hor. sat. 1, 3, 38 sq. – 2) eine Zeit od. eine Beschwerde täuschen = sich vertreiben, unbemerkt hinbringen, vergessen machen, sic tamen absumo decipioque diem, Ov.: sic ubi deceptae pars est mihi maxima noctis acta, Ov.: cantantis pariter, pariter data pensa trahentis fallitur ancillae decipiturque labor, Ov. – im Passiv m. Abl. wodurch? u. m. Genet. wessen? dulci laborum decipi sono, seine Plagen vergessen (griech. επιλανθάνεσθαι πόνων), Hor. carm. 2, 13, 38.

    lateinisch-deutsches > decipio

  • 15 себялюбие

    себялюбие
    с ἡ φιλαυτία, ὁ ἐγωϊσμός, ἡ ἐγωπάθεια сев м ἡ σπορά.

    Русско-новогреческий словарь > себялюбие

  • 16 decipio

    dē-cipio, cēpī, ceptum, ere (de u. capio), eig. wegfangen; dah. übtr. = berücken, betören, blenden, durch Vorspiegelungen hintergehen, durch den Schein betrügen, täuschen, irre leiten, I) im allg.: a) v. pers. Subjj.: α) pers. Objj.: novem homines honestissimos induxit, decepit, destituit, Cic.: quid nos decipimus? Sen.: d. ianitores, Suet.: d. alqm probe, Plaut.: labi, errare, nescire, decipi et malum et turpe ducimus, Cic.: decipi non posse, Nep. – m. Abl. wodurch? lenonem foveā, Plaut.: alqm inanibus promissis, Iustin. – m. per u. Akk., per dolum decipisti, Paul. ex Fest. 107, 10: bes. im Passiv (s. Drak. Liv. 1, 9, 13), per fidem sum deceptus, Plaut.: deceptus per colloquium, Caes., per auctoritatem alcis, Caes., per fas ac fidem, Liv. – m. in u. Abl., in quibus, ut erraverim, legentes tamen non decepi, Quint.: neque deceptus est in eo (darin), Plaut.: iam semel in prima spe decepti, Liv. – β) unpers. Objj.: exspectationes, Cic. u. Quint.: custodiam pastoris facile, Col. – m. Abl. wodurch? oculos hāc aegide (v. Amor), Ov.: quo opinio decipitur, Quint. – b) v. unpers. Subjj.: α) pers. Objj.: illa ἀμφιβολία, quae Croesum decepit, vel Chrysippum potuisset fallere, Cic.: nisi forte me communis φιλαυτία decipit, Cic.: ut nos fortuna decipere non possit, adiuvare possit, Quint.: at ego (scio) qui speraverint spem decepisse multos, Plaut. – im Passiv
    ————
    m. Abl. des unpers. Subj., deceptus ordine atque vestitu, Nep.: deceptus nocte, Quint.: decipi viā, den Weg verfehlen, Liv.: decipi amore, Plin. ep.: deceptus dolo, Cic.: decipi u. deceptus fraude, Eutr. u. Suet.: deceptus insidiis Hannibalis, Aur. Vict.: deceptus spe affinitatis, Suet.: postquam primus amor deceptam morte fefellit, seit mich die erste Liebe täuschte (in meiner Erwartung auf eine dauernde Verbindung), indem ich durch den Tod (des Sychäus) betrogen und beraubt wurde, Verg. Aen. 4, 17: eo deceptum, quod etc., er habe sich dadurch irre leiten lassen, daß er usw., Caes. b. G. 1, 14, 2. – m. in u. Abl., cogitata dicebat ita, ut in nullo umquam verbo eum memoria deceperit, Sen. contr. 1. praef. § 18. – β) unpers. Objj.: atque oculos idem, qui decipit, incitat error, Ov.: iudicium tamen hic nostrum non decipit error, Ov. – m. Abl. wodurch? me cum ingenita caritas liberûm, tum specimen istud virtutis deceptum vanā imagine decoris in te movet, Liv. – II) insbes.: 1) jmds. Anblick od. Kenntnis täuschen = jmdm. entgehen, von unpers. Subjj., id tantum hostium, quod ex adverso erat, conspexit; ab tergo et super caput decepere insidiae, Liv. 22, 4. § 4: amatorem quod amicae turpia decipiunt caecum vitia, Hor. sat. 1, 3, 38 sq. – 2) eine Zeit od. eine Beschwerde täuschen = sich vertreiben, unbemerkt hinbringen, vergessen machen, sic tamen absumo decipioque diem, Ov.: sic
    ————
    ubi deceptae pars est mihi maxima noctis acta, Ov.: cantantis pariter, pariter data pensa trahentis fallitur ancillae decipiturque labor, Ov. – im Passiv m. Abl. wodurch? u. m. Genet. wessen? dulci laborum decipi sono, seine Plagen vergessen (griech. επιλανθάνεσθαι πόνων), Hor. carm. 2, 13, 38.

    Ausführliches Lateinisch-deutsches Handwörterbuch > decipio

  • 17 себялюбие

    [σιμπγιαλγιούμπιιε] ουσ. ο. φιλαυτία, εγωισμός

    Русско-греческий новый словарь > себялюбие

  • 18 себялюбие

    [σιμπγιαλγιούμπιιε] ουσ ο φιλαυτία, εγωισμός

    Русско-эллинский словарь > себялюбие

  • 19 самовлюблённость

    θ.
    αυταρέσκεια, φιλαυτία.

    Большой русско-греческий словарь > самовлюблённость

  • 20 себялюбие

    ουδ.
    φιλαυτία, εγωισμός, ατομικισμός, ιδιοτέλεια.

    Большой русско-греческий словарь > себялюбие

См. также в других словарях:

  • φιλαυτία — φιλαυτίᾱ , φιλαυτία self love fem nom/voc/acc dual φιλαυτίᾱ , φιλαυτία self love fem nom/voc sg (attic doric aeolic) …   Greek morphological index (Ελληνική μορφολογικούς δείκτες)

  • φιλαυτίᾳ — φιλαυτίᾱͅ , φιλαυτία self love fem dat sg (attic doric aeolic) …   Greek morphological index (Ελληνική μορφολογικούς δείκτες)

  • φιλαυτία — η, ΝΜΑ [φίλαυτος] η υπερβολική αγάπη ενός ατόμου για τον εαυτό του, εγωισμός, εγωπάθεια, εγωκεντρισμός (α. «η φιλαυτία του είναι το κύριο αίτιο τής απάνθρωπης συμπεριφοράς του» β. «τοῡτο δὲ φιλαυτίας ἁμάρτημα καὶ χαλεπότητος», Πλούτ.) …   Dictionary of Greek

  • φιλαυτία — η υπερβολική αγάπη του εαυτού (μας), υπέρμετρος εγωισμός, εγωκεντρισμός, εγωλατρία, εγωμανία, φιλοτομαρισμός …   Νέο ερμηνευτικό λεξικό της νεοελληνικής γλώσσας (Новый толковании словарь современного греческого)

  • φιλαυτίας — φιλαυτίᾱς , φιλαυτία self love fem acc pl φιλαυτίᾱς , φιλαυτία self love fem gen sg (attic doric aeolic) …   Greek morphological index (Ελληνική μορφολογικούς δείκτες)

  • φιλαυτίαν — φιλαυτίᾱν , φιλαυτία self love fem acc sg (attic doric aeolic) …   Greek morphological index (Ελληνική μορφολογικούς δείκτες)

  • φίλαυτος — η, ο / φίλαυτος, ον, ΝΜΑ αυτός που αγαπά υπερβολικά τον εαυτό του, υπέρμετρα εγωιστής («ὁ ἑαυτὸν δῆθεν φιλῶν καὶ πάντα πράττων ἑαυτοῡ χάριν», Φώτ.) αρχ. 1. (με θετ. σημ.) αυτός που αγαπά τον εαυτό του 2. το ουδ. ως ουσ. τὸ φίλαυτον η φιλαυτία.… …   Dictionary of Greek

  • ГИЕРОКЛ —     ГИЕРОКЛ (Ἱεροκλῆς) (кон. 1 в. 1 я пол. 2 в. н. э.?), философ стоик, известен как автор соч. «Основы этики». По совокупности косвенных данных принято считать, что Г., скорее всего, тождествен упомянутому Авлом Геллием Гиероклу стоику,… …   Античная философия

  • ФИЛОН АЛЕКСАНДРИЙСКИЙ —     ФИЛОН АЛЕКСАНДРИЙСКИЙ (Φίλων AXeÇavbpevs) (15/10 до н. э. после 41 н. э.), эллинистический иудейский философ, писатель и экзегет. Родился в Александрии в богатой и влиятельной семье (по Иерониму, Vir. ill. 11, «из рода священников»), имевшей… …   Античная философия

  • filaucía — (del gr. «philautía», egoísmo; ant.) f. *Amor propio. * * * filaucía. (Del gr. φιλαυτία, egoísmo). f. ant. amor propio …   Enciclopedia Universal

  • DEPOSITIONIS in Academiis Ritus — Fuit antiquissimis iam temporibus moris, eos, qui in disciplinam Philosophorum se darent, certis quibusdam ritibus officii admonere, et velut initiare. Quo spectabat Pythagoraeorum ἐχεμυθία: Cavilli et Indibria auditorum, quibus Sophistarum… …   Hofmann J. Lexicon universale

Поделиться ссылкой на выделенное

Прямая ссылка:
Нажмите правой клавишей мыши и выберите «Копировать ссылку»